Simona Adonaia Lásková

Už od dětství mě přitahovala mysteria života, jeho smysl a tajemství. Vyrůstala jsem v podkrkonošských lesích a právě příroda a samota mi byla největším učitelem. V tichu začnete slyšet, vidět, cítit a být prostě součástí všeho. Porozumíte řeči zvířat a každý pohyb větru, šum lesu, nebo hluboké mlhy s Vámi mluví a souzní. V třeskutém mrazu si uvědomíte sílu a krásu přírody. Silné bouřky, lesy nasáté párou a vůně mechu, to vše bylo mou každodení jedinou součástí. Dostala jsem dar vidět a cítit, co je jiným skryto. Nebylo to vždy příjemné, hlavně v dětství. Nerozumíte tomu. Vidíte lež a nevíte, proč ji někdo používá. Vidíte budoucí problémy lidí a nevíte k čemu je to dobré. Postupně jsem se naučila tyto  schopnosti využívat a mnohem později předávat i druhým lidem. Jsem vděčná za život. Má cesta poznání vedla přes velké hlubiny temnoty, nalezajíc sama sebe. Odměnou mi je dar -  spojení s Bohem, vesmírem, mým domovem a silou, jenž mám od věky věků.